Né, že bych měl potřebu se před vámi ospravedlňovat (protože mi můžete vlízt na hrb), ale na vysvětlenou musím zmínit, že můj úžasný bratr Trey celý minulý týden "dodělával" nějaký domácí úkol na počítači a každý den nosil laptop do školy, aby mohl svůj skvělý projekt odprezentovat, načež ho odprezentoval až v pátek a byl natolik unaven, že počítač radši nechal ve škole, než ho nosit těch 150 metrů domů. (které stejně jezdí autem)
Následek těchto událostí je více než zřejmý, a to sice, že si vůbec nepamatuju, co se poslední týden dělo. Vzpomínám si, že něco zajimavého se stalo, ale co to bylo opravdu nevím, takže si pro dnešek budu muset vystačit s malým povídáním o víkendu a pod čárou najdete popis mého průměrného školního dne.
Během týdne se tu objevila moje sestra Amanda, že se jí prý v Amarillu hrozně stýská a bude chvíli bydlet s námi. Byla tu ale asi jen tři dny a zase si odjela do bytu. Má pronajatý krásný nový byt v takové čtvrti nových domků co vypadají všechny úplně stejně. Když si ale lehnete na lehátku k místnímu bazénu tak si připadaté jak někde v hotelu u moře a ne v Texasu uprostřed polopouští a savan. Jinak vysokou i byt jí platí rodiče. Kteří jsou asi o fous bohatší než jsem si do teď myslel :).
V sobotu jsme odjeli teprve podruhé nakupovat do Amarilla a já poprvé v životě rád nakupoval oblečení. Nejen, že místní oblečení vypadá opravdu skvěle a je oproti oblečení v ČR poměrně levné, ale navíc jsou obchody s oblečením opravdu příjemným místem, kde můžete klidně posedět s kamarády a pořešit co si kdo koupí. Trochu jsem zanevřel na American Eagle, protože to nosí naprosto KAŽDÝ a navíc to naše pračka zklikvidovala po jednom pracím cyklu. Objevil jsem ale moc pěkný džíny za pár dolarů a hezkej obchůdek s kalifornskou značkou Hollister, kterou nosí trochu míň než každý. Mladším čtenářům určitě něco říkají boty Converse, tak vězte, že ty tu koupíte za 300 - 500 kč. Tedy odpovídající cena za blbý tenisky, u kterejch prošoupete podrážku za pár měsíců. Móda tady v konzervativní části USA je ale poměrně striktní, takže se těším až před odjezdem nakoupím hadry co budu nosit v ČR, kde se dá nosit skoro cokoli.
Můj belgický "skorobratr" Jimmy měl ale velký problém sehnat nějaké nové kalhoty. V pase má velikost stejnou jako já, ale kalhoty potřebuje asi o šest čísel delší a v USA prostě moc hubených přerostlých kluků neni. Navíc se mu líbí jen tmavé džíny, co vypadají jako nové a ne ty co vypadají jako, že je někdo stokrát vypral, zmuchlal, umazal bahnem a na dvaceti místech rozthral, takže měl smůlu.
Po návštěvě obchodního komplexu jsme se vydali na sobotní mši do známého kostela Trinity. Tentokrát jsem si prozřetelně vzal sluchátka a zablokoval si uši před konstatním brainwashingem. Mluvili nejspíš o tom, proč bylo nesmírně nutné postavit kostel za takovou nehoráznou sumu. Z letáčku jsem se dozvěděl, že je to stálo 48,000,000 dolarů (816 000 000 Kč).
Zpětně by mě opravdu zajímalo, jak takovou sumu někdo mohl ospravedlnit. I kdybych věřil, že ze všech možných náboženstvích zrovna křesťani mají pravdu a shlíží na nás z hůry trojjediný Bůh, tak mám pocit, že ten nabádal ke střídmosti a určitě by po nikom nechtěl utratit tolik peněz za moderní americký svatostánek, když spoustu dětí v nedalekém Mexiku neví, co to je kopací míč a vodu mají zavedenou jednou hadicí pro celou vesnici. (Viď Bety?)Američtí křesťané ale naopak spíše projevili lítost nad tím, že ten kostel holt musel stát tolik a tentokrát naplnili kyblíčky trochu větší sumou. Abych řekl pravdu, proti křesťanství v zásadě nic nemám, ale takovéhle praktikování víry se mi naprosto hnusí. Nejspíš všichni naivně čekají, že je pán Bůh zbaví obezity z přežírání, když odevzdají desátek jakémusi Trinity spolku.
Nicméně, já to ve skutečnosti neprožívám tolik, jak to vypadá na blogu. Po kostele jsme šli jako obvykle do kina; na Law Abiding Citizen (Ctihodný občan) a musím uznat, že tentokrát se mi film opravdu líbil a nestačil jsem se nudit. V kinech je sice příšerný zvuk, ale zase mají houpací sedačky!
V neděli jsme ráno (14:00) odjeli znovu do Amarilla do tzv. Town Clubu, kde si zaplatíte jednorázový vstup a pak můžete využívat různé posilovny, tělocvičny, bazény, sauny apod. Trochu jsem si zaplaval, ale voda byla nechutně teplá, takže jsem zbytek času strávil terorizováním bratrů mokrým koncem ručníku. >:D
To by bylo do mého Deníčku tak akorát všechno, a teď slíbený typický den v Claude High School.
___________________________________________________________________________________
Ráno nás bere těch 150 metrů host-dad autem. Ale pokud nejsem vyvolený a nesedím na sedačce spolujezdce tak se celou cestu kopu koleny do brady. Protože trucky prostě nejsou dělaný pro 5 lidí.
Když přijdeme do školy před zvoněním tak máme vyhrazená jen určitá místa kolem tělocvičny, kde můžeme postávat. Neexituje abychom se potulovali po školních chodbách nebo nedejbože šli dospat pár minut do třídy.
První hodinu máme angličtinu. Učitelka je výborná, sice přísná ale aspoň trochu vtipná. Každých 6 týdnů musíme přečíst jednu knihu z knihovny a udělat si na ní test. Teď už pár týdnů čteme Cantebury Tales od Geoffery Chaucer. Pomerně zajimavá kniha :).
Druhou hodinu je hodina Osobního a Rodinného rozvoje. Upřímně jí nesnáším, protože jediné co děláme je, že čteme z 40 let staré knížky jak si máme vybrat partnera a jak udržovat manželství apod. Vše je patřičně doplněno osobními poznatky ze života naší učitelky, o které už vím i to co bych si vědět ani nepřál.
Třetí hodinu přichází jeden z mála zajímavých předmětů a to sice Anatomie a Fyziologie. Většinou musíme sami studovat z poměrně dobrých učebnic a pak na to psát testy. Látky je poměrně dost ale když přijde opravdu těžký test tak je tzv. Open Book. Tedy, že můžete hledat odpovědi v učebnici. To si radši necham dát dvojku než to hledat v tej bichli! :D
Čtvrtou hodinu je Ekonomie, tedy jediná poměrně těžká třída. Musím se tam učit spoustu anglických pojmů co mi nic neříkají. Útěchou mi je, že je neznají ani spolužáci, tak mi učivo nikam neuteče. Všechno se stokrát zopakuje. Prostě jako na základce :)
Poslední hodinu před oběděm už většinou hlady nevidím. Máme hodinu Umění s výbornou mladou učitelkou, co se přestěhovala z Austinu (prý tam třídí odpad! Heuréka!). Jsem v Art I, takže dělám ty nejjednodušší věci, ale docela mě to baví a možná se i naučim kreslit. No jo.. to neni jako na gymplu kde sem za celou svoji kariéru výtvarky odevzdal asi deset výkresů, z čehož půlka ani nebyla moje :D.
Po výtvarce musíme - z nějakého mě neznámého důvodu - sedět 15 minut ve třídě a pak jsme vypuštěni. Většinou jdu na oběd ke kamarádce Dixie, kde pojím něco, co se dá ohřát v mikrovlnce. Neříkám, že je ta strava ideální, ale s Morgan a Dixie je neuvěřitelná sranda. Těším se až mi pošlou video, kdy jsme závodili na koloběžkách, abych vám ho mohl ukázat. Pokud se mi zrovna nechce, tak jdu do školní jídelny, kde se dá většinou najíst poměrně slušně a je to zadarmo :)
Po obědě mám hodinu španělštiny, kterou sice nemám zrovna rád, ale pořád lepší než původní Desktop Publishment. Mám nejvyšší úroveň španelštiny, ale budu rád, když se za ten rok naučím nějaké základy. Učitelka totiž opravdu hrozně ráda mluví, bohužel však v angličtině. Takže místo španělštiny si vyprávíme o tom jak v mládí žila v ghettu nebo u koho doma se zkalila minulý pátek.
Poslední hodina je moje skoro nejoblíběnější. Je to hodina matematiky. Všechny úkoly ale děláme online, takže to pro mě znamená vytáhnout notebook ze skříně, uvelebit se na křeslo a celou hodinu si chatovat s kamarády z ČR, přičemž občas udělám nějaký příklad a pořád jsem napřed :P
Po škole můžu jít buď domů nebo do posilovny, kam chodím každý den pokud se necítím opravdu špatně. Po posilování si taky můžu jít zaběhat, ale to se donutím tak obden. Vždycky se totiž všechno snažím dělat pořádně... proto se ke konci tréninku sotva plazím.
Tak takhle vypadá průměrný den ve škole. Je naprosto jednoduchá, necítím, že bych používal mozek víc než o prázdninách, a upřímně... mi to ani nějak nevadí :).
Doufám, že jsem tímhle dlouhánem uspokojil vaši zvědavost alespoň do doby než přijde další víkend a s ním znovu Vojta se svým Životem v Texasu.
0 komentářu:
Přidat komentář