Možná se ptáte proč jsem tak dlouho nenapsal. Ptám se na to sám sebe. Říct, že se tu nic neděje by bylo celkem urážkou. Stalo se toho tu dost, ale z nějakého nejasného důvodu začínám mít alergii na vysedávání u počítače. Navíc jako každý úžasný spisovatel občas prostě nemám náladu. Slavný americký spisovatel Stephen King tyhle svoje "okurkové sezóny" řeší tak, že píše romány o nějakých spisovatelích, kteří neví co psát. Narozdíl ode mě však jeho fanoušky zajímá každý štěk a brak co napíše.
Dnes to tedy nebude o ubohém studentovi co mu došly nápady k článkům na jeho blog. A o čem tedy? Dnešní článek bude o tom, jak zemřel Tom Cruis, o tom jak Claude málem celé shořelo na popel a také se opět vrátím ke starému "podčárovému" konceptu. Tentokrát se dočtete jak jsou Američani posedlí solí. Jako bonus a odměnu za dlouhé čekání uvidíte moje nejnovější dílo z Art Class.
Jak jistě víte, v USA můžete řídit od šestnácti let. Vesele se tu v autech prohání teenageři o dva roky mladší než já s autem plným piv apod. Proč tomu tak je? Protože auto je pro teenagera "nejbezpečnější" místo na pořádnou chlastačku. Sice za něco takového schytají nejhorší tresty, ale pravděpodobnost, že je při tom někdo chytí je dokonce daleko menší, než kdyby si udělali party u sebe doma. Americký policajt totiž nepotřebuje povolení k vstupu do vašeho domu a stačí mu telefonát od sousedů, že "v tom baráku naproti někdo chlastá!". Z toho důvodu lidi ve věku od 16 do 21 zaviní ročně mnohem více nehod než jakákoliv jiná věková skupina.
Pro high school to znamená, že téměř všichni od druhého do čtvrtého ročníku (sophomors, juniors, seniors) vlastní auto. V Texasu to pak musí být samozřejmě "obrovský" truck. To obrovský je v uvozovkách, protože místa v single cab trucku je daleko míň než v jakémkoli "malém" evropském autě. K povinostem ředitele školy z tohoto důvodu patří zajistit bezpečnost v okolí školy i na parkovišti. Nese také určitou zodpovědnost za to, že se nikomu nestane nic při cestě DO nebo ZE školy. Tohle však platí i pro děti ve školních autobusech, které musí být dopraveny do školy včas a především bezpečně.
Když se tedy silnice před dvěma týdny kvůli mrazu proměnily ve smrtelně kluzké sklo, Mr. Rice měl na výběr: Buď "vyplítvá" jeden den ředitelského volna a vyhlásí prázdniny "kluzkých silnic" nebo bude doufat, že se nikomu nic nestane. Bohužel zvolil druhou možnost a to se stalo osudným pro Toma Cruise. Po tom, co tragédii oznámili v rozhlasu jsem chvíli tupě přemýšlel proč hollywoodský herec, držitel několika oscarů a pyšný člen UFO sekty Scientology řídil školní autobus v severním Texasu. Po chvíli se vše vyjasnilo. Tom Cruis bylo i jméno jednoho z řidičů, co zaměstnávala naše škola. Při cestě do města Canyon na kluzké silnici neubrzdil v zatáčce a zřítil se do 150m hlubokého kaňonu. Celé městečko tahle událost poměrně zasáhla. Taky mi dost překvapilo, že všichni dost ostře vyčítali rozhodnutí našemu řediteli, který se z toho vzápětí psychicky složil.
Aby toho nebylo na černý pátek málo, tak se kolem třetí odpoledne rozeřvaly sirény. Napočítali jsme 3x zahoukání, ale opakovalo se to každou chvíli. To mohlo znamenat jediné a to sice požár. Nezáleželo na tom, že bylo asi 2 stupně nad nulou. Step se prostě jedno začas rozhodne hořet a když se k tomu přidá vítr, jaký ten den foukal, tak to může v Texasu zadělat na pořádný problém. Oheň se šířil z několika různých stran přímo směrem ke Claude. Město nejprve zaplnila vůně trávy a následně hustý dusivý kouř. Všechno nám to nalezlo do domu a ještě teď tady ten kouř cítím. Naštěstí vše dopadlo poměrně dobře. Město má okolo vytvořené protipožární pásy, takže se oheň nerozšířil na krajní domy. I tak se ale lidé obávali, že při tom větru může oheň "přeskočit". No naštěstí se nic nestalo a kolem desátý večer sirény zmlkly. Jinak, stepní požáry se tu nehasí, protože to nemá smysl. Hasiči se snaží rychle vysekat různé pásy v trávě, aby se oheň nemohl dál šířit nebo pokládají takové azbestové bariéry. Nevím jak to jinak popsat.
Tak tragédií už bylo pro dnešek dost. Tady máte slibovaný obrázek. Je to kreslené podle sochy, takže mi nenadávejte,
že to neni anatomicky přesně :D. Jinak je to měkká tužka, tentokrát na bílou A3. Ten papír měl opravdu hodně hrubou texturu, což je snad vidět. Kreslil jsem to několik tejdnů a nejsem s tím zrovna dvakrát spokojenej. Ale stejně to sem dám :). A ještě pro srandu se tady můžete podívat jak to vypadá s invertovanýma barvama. Mnohem víc plasticky, zajímavý co? Jo, a aby ste mi věřili, tak jsem to tentokrát nafotil i rozdělaný! Na požádání zašlu :D.___________________________________
Nakonec tu bude smutná pohádka o chloridu draselným. Takže.. biscuit se do češtiny překládá jako sušenka. Ale nejspíš to znamená sušenku leda v británii. Tady je biscuit takový tlustý kolečko, zvenku křupavý, uvnitř měkký jako třeba rohlík. Jí se to se džemem ale chutná to slaně. Příšernost. Sůl se tu prostě dává všude. Nejhorší ze všeho je asi osolené máslo. Takže si uděláte ty jejich slavné palačinky, na které vám pak napatlají to jejich slané máslo a zalejou to tunou sirupu. No vážně k poblití. Co s tou solí pořád mají?
Naopak ve chvíli kdy se vaří těstoviny nebo rýže tak se to vaří jen ve vodě bez soli. Tudíž to pak má takovou tu hnusnou vodou chuť. No je tohle normální? Pošlete mi prosim vás někdo pořádný český máslo nebo se půjdu střelit lanem do rybníka. :(
Myslím, že je toho tak akorát abych vám příjemně zkazil den.. Možná se vám to nezdá, ale já se tu mám docela dobře! Za pár dní jsou Vánoce a já dostanu pořádnej kovbojskej klobouk! A 25. 12. odjíždíme brzo ráno směr Las Vegas, přes největší americkou přehradu Hoover Dam a pak do San Diega, kde budem bydlet v domě 200 m od pláže. Na cestě zpátky zkontrolujem jestli je Grand Canyon pořád tak hlubokej a možná bude čas i na návštěvu Santa Fé! Takže očekávejte po novym roce dlouhej článek a tunu fotek. Těším se i za vás :)
Vojto píšeš to fakt pěkně ty jo:)..dík za články
OdpovědětVymazat